Vzpomínky záběhlického rodáka

Jsem záběhlický "rodák(1944)" z domu naproti kostelu, který vloni v létě byl zbourán (zahradnictví " u Kejře"), v Záběhlicích jsem žil do r. 1972, nyní bydlím v Nuslích.

Tam, co je továrna Chirana pod býv. sokolským hřištěm bývala kdysi cihelna. Staré sokolské hřiště údajně vzniklo na místě odběru cihlářské hlíny. Pošta v Záběhlicích byla v přízemí budovy pod Chiranou. Kde je Nový Spořilov byla pole, totéž co je Zahr. Město - západ i východ a za starou Sokolovnou přes Trnkov ke Slatinám.

Tramvaj 23 měla konečnou na Rozcestí bez smyčky, autobus č. 101 (Vršovice-Záběhlice-Hostivař) jezdil od Rozcestí okolo hospody U topolu. Tramvaj č. 19 měla smyčku u starého Spořilova u odbočky cesty na Hutě a do Záběhlic a u silnice přes pole k záběhlickému zámku. Od konečné jezdil autobus do Chodova. Do Krče se chodilo pěšky přes Dolní Roztyly. Tramvaj č.4 měla konečnou na Zahr. Městě a odtud byla přes pole a Na Groši autobusová linka do Hostivaře.

Most přes Botič u zámku byl do 60. let min. století dřevěný. Na prostoru u zámku vedle splavu bývaly na posvícení kolotoče, houpačky a atrakce. V zámeckém parku se konaly např. na 1. máje veselice s hudbou a stánky a občerstvením. Od zámku vedla cesta okolo hřiště k rybníku a kostelu. Z obou stran bývalo pole.

Ruina za kostelem u rybníka byla stodola. Sáňkovalo se na malé stráni za rybníkem za zahranictvím u Růžičků. Při vybagrování rybníka a nálezu základů býv.tvrze jsme s kamarádem vytesali na jeden z kamenů poněkud hanlivý nápis ( s pravop. chybou) - "ARCHEOLOVÉ BUDOU VOLOVÉ", o čemž bylo žalováno i ve škole, ale autora(y) nenalezli.

Původní rybník byl ze 2/3 pokryt rákosem, na jaře se stěhovaly okolo kostela žáby z Botiče do mělkých vod, kde se rozmnožovaly. Na silnici jich bylo vždycky spousta přejetých. V rákosí hnízdily kachny a potápky, na podzim myslivci kachny stříleli. V zimě se hrával na rybníku hokej a bruslilo se, tak jako i teď, ve své době tam byly i nízké mantinely.Sekal se i rákos na rohože. Náhon rybníka byl veden od zámku původně podél kostela ještě tak 80 m k býv. prádelně (později Meoptě). Pamatuji ještě sochy v kapličce, která stávala u výpustě z rybníka a je vidět v pův. velikosti na fotce staré prádelny. Mezi náhonem a plochou rybníku byl poloostrov. Údajně v roce 1945, když byla Praha bombardována, byl na druhou stranu rybníka, kde je teď restaurace, k podzemímu krytu používanému jako protiletecký, přes rybník cestička. Na zelinářské zahradě pod hrází rybníka byl v zadní části k býv. prádelně provizorný dům, kde na pronajatém pozemku hospodařil další zelinář (Znamenáček??) tak cca do r. 1950, poté zbouráno.

Pamatuji si, kdy byl snesen dřevěný most u kostela, dole vedla provizorní lávka a současný most je postaven z traverz z rozebraného Štefánikova mostu (vedl, tak jako teď, z Revoluční k letenskému tunelu a protože již nevyhovoval, byl rozebrán a postaven nový).

Kino Pionýr, vybudované i svépomocí rekonstrukcí (jako malý kluk jsem byl s matkou, která pomáhala), fungovalo od cca. r.1950 na Růžovém ostrově. Podle Haškova Švejka tam zřejmě byla zahradní restaurace s tančírnou.Budova dosud stojí.