Kolonie na Slatinách
Zdroj: Konec bahna Prahy
Autor textu neurčen
Důmyslně a zajímavě přednáší náš globetroter E. St. Vráz o tomto thematu: jak lidé bydlí, o způsobech střechy, či čeho nad hlavou ve všech dílech světa. Až jednou ve své dálce v Holešovicích zatouží po nejsmělejším rozběhu pohnutého života po cestě do pražských periferií, potom se jeho výkladům o světových příbytcích dostane závěrečné kapitoly svrchovaně sensační.
Tam, kam jej posíláme, může se vydat přes Vršovice, mimo Eden. Starý vršovický hřbitůvek, skupina "luxusních" vil "na Bohdalci" zůstanou napravo, my se dáme vzhůru do pole a tam to je, vlevo. Spočítati příbytky té nové kolonie je přeobtížno. Před očima jich přibývá, míhají se jako stádo ovcí. Ale sto je jich jistě - za tři neděle. Když je proběhneme, otevře se nám před očima mělké údolů "Trnkova", za jeho jižním povalem se krčí Záběhlice, k východu ubíhá sevřená plošina seřaďovacího nádraží, u nohou kolotá nedělní Eden, pestří se Vršovické zahrádky a za nimi stoupá svah k literárním Abruzzám. Pěkný koutek pražského světa. Tichý a rušný zároveň. Nad ním je prozatím nebe, ač ta nová kolonie "dělá díru" do světa.
Bude se jmenovat K o l o n i e z a h r a d n í, křtiny ještě neoslaveny, dítě velkoměstské tísně bytové je mladičké, ale už se po nesmírném poli rozrostlo za obzor. Půda je najata za 100-200 Kč ročně, domek je vlastní, stavební materiál: několik primitivních trámečků, rozsekané bedny od cukru, staré plechové reklamy, papír, hřebíky. Napřed přismýčili asi deset starých osobních vagonů, to byl rozkvásek. Není žalostnějšího pohledu nad vyřazený vagon, s kol shozený, vší zpevňovací strůje zbavený, zvláště když už tak dávno udeřila jeho hodina. Kdysi pyšný závodní kůň, nyní zedřená rumařská herka, rozsypaná v trávě za chalupou drnomistrovou a už bez chlupů. Hrobaříci se sletují - chci říci, lidé se v něm zařizují, vaří, děti rodí: kdo nevěřil, že život rozte z hrobů, květ z bahna, vzpřímenost z padlosti? Otvory po lampách ve stropě přikryty prázdnými krabicemi od zavináčů, přitisklými cihlou, skvělá řada oken podle možnosti oslepena na obě oči víčky s beden, rezavým plechem, někde ucpána starým slamníkem.
Každý rodinný dům s nápisy II. tř., III. tř., obsahuje jedinou místnost. Vejdeš a už jako bys byl zase venku. Ale mají tam příkladnou čistotu, pořádek, jsou ve svém a váží si toho. Místa dost malá chaloupka dvěma šťastným dá Někde je jich arci šťastných osm.
Kolonie má své kupce, krčmáře, holiče, zmrzlinu, "zde se mandluje", mlékárny, gramofony, harmoniky a kino, tuto moderní školu, i chrám, chybí taneční síň a pí. Lavecká. A vedle každého domku je ještě jeden domeček, domečíček, ve valašských osadách bývá umístěn okatěji, před okny bytu, při okraji silnice, neboť nařídil Hospodin skrze Mojžíše, služebníka svého (5. Mojž., kap 23., verš12.): "Budeš míti vně za příbytky místo, na kteréž bys vycházel za potřebou přirozenou, nesa kolík za pasem; a když sedneš, kopati budeš vůkol a vyhrabanou zemí přikryješ to, od čeho ti polehčeno, nebo Hospodin Bůh tvůj chodí uprostřed příbytků, aby vysvobodil tebe " Ale vody nemají a procházka uprostřed příbytků se stává poněkud ožehavou asi i Hospodinovi.